v přírodě

Čtyřicet pět let, rozvedená, s dospělými dětmi, bez psa, bez kočky, s nudnou kancelářskou prací. Takovému životu už se nedá říkat jinak, než diagnóza. Do práce jsem chodila s odporem, protože po rozvodu jsem musela opustit své staré místo, takže kolegy jsem tu skoro neznala. Kromě toho většina z nich byli mladí lidé, kteří neměli zájem povídat si s takovou vykopávkou, jako jsem byla já. Upocená a unavená jsem se plahočila každý den od MHD s nákupní taškou, abych přišla do studeného bytu a místo teplé večeře, na kterou si nakoupila věci, si nakonec stejně objednala pizzu. Vždyť pro koho bych vařila.